Díl #4 Transformace a regenerace ve strategii správy rodinného bohatství.

V průběhu minulého roku jsem byl svědkem zániku několika menších i velkých rodinných firem. Řada z nich až do chvíle eskalace celé situace hrála prim ve svém oboru a do úpadku nebo prodeje byla dvě, někdy i tři desítky let manažersky i vlastnicky v rukou členů rodiny.

Tento článek si můžete také poslechnout v audio verzi na: Spotify | Soundcloud | Youtube.

Když jsem vedl rozhovory s jejich členy, kteří byli do provozu rodinných firem aktivně zapojeni, řekli mi: “Neplánovali jsme to, nechtěli jsme to, bylo to nejtěžší rozhodnutí v našem životě, ale s ohledem na okolnosti to byla jediná možná racionální volba, na které jsme se v rodině shodli.”

Co bylo příčinou?

Žádné pochybení v rozhodnutí nebo v plánování, riskantní investování a nedbalost. Byl to domino efekt uplynulých let, který byl způsobený mixem státní regulace, která v době pandemie covidu omezovala výkon podnikatelské činnosti, a následná energeticko-surovinová krize.

V období pandemie dotčené rodiny udělaly vše, co se dalo, aby jejich firmy situaci ustály. Omezily provoz, zkrátily pracovní dobu, přestaly si vyplácet dividendy a spotřebovaly kapitálové firemní rezervy, které měly sloužit na investice do inovace výroby v dalších letech. To vše proto, aby zachránily pracovní místa a nemusely propouštět. Následnou energetickou a surovinou krizi už ale nedokázaly zvládnout a pro řadu z nich to bylo smrtící. Hlavní nákladovou složkou jejich produktů totiž byla energie nebo suroviny, jejichž cena se vyšplhala tak vysoko, že se staly nekonkurenceschopnými. Další výroba ve světle vývoje cen byla neudržitelná.

Asi každého z nás v takové chvíli napadne, že po třiceti letech rodinného podnikání se musí jednat o tragédii, ze které se budou všichni členové rodiny jen těžko dostávat a to možná i generačně.

Ne. To, co následovalo, předčilo jakákoliv má očekávání.

Místo toho, aby vzniklá situace podnikatelskou rodinu paralizovala nebo vnesla rozkol mezi jejich členy, tak se všichni semkli kolem společného poslání. Těžiště “rodinná firma”, kolem kterého doposud rodina obíhala, se přesunulo na další perspektivu.

Neuvěřitelná flexibilita a schopnost rodiny se transformovat a přizpůsobit náhlé situaci mě velmi překvapila a nadchla. Začal jsem tedy pátrat v odborné literatuře po informacích a odpovědích.

Víte co? Našel jsem.

Při naší dennodenní praxi s klienty a poskytování strategického poradenství pracujeme s poznatky a studiemi řady mezinárodních autorů nebo poradců pro rodinné firmy. Jedním z nich je i Dr. John A. Davis, který je spoluautorem Tříkruhového modelu rodinné firmy. Jeho myšlenky mě v práci už před lety výrazně ovlivnily.  Mimo tohoto modelu, který před 30 lety změnil způsob, jakým dnes chápeme situace a vztahy v rodinném podnikání, vydal i řadu studií. Jedna z nich se právě zabývá podstatou rodinného bohatství a tím, jak se v čase přesouvá z generace na generaci.

V roce 2013 vytvořil studii “cesty rodinného bohatství”, pomocí které vyvrátil všeobecně zažitý axiom známý jako “Vanderbiltův test”. Toto označení se vžilo pro situace, kdy je rodový majetek rozprášen ve 3. generaci potomků. Důkazem je příběh rodiny Vanderbilt. Glorie jako jediná dědička a pra-pra vnučka magnáta námořních a železničních impérií zemřela v roce 2019. Očekávalo se, že její syn Anderson Cooper zdědí většinu rodinného dědictví, které bylo odhadováno na 200 milionu USD. Ve skutečnosti ale Glorie v závěti svému synovi odkázala většinu svého osobního jmění, což bylo “pouhých” 1,5 mil. USD.

Otto Von Bismarck řekl: „První generace buduje, druhá spravuje, třetí studuje dějiny umění a čtvrtá zpustne.“

Dr. John A. Davis v této studii zjistil, že firmy vznikají a zanikají, ale úspěšné rodiny, které stojí za těmito podniky, nemizí a mohou vydržet po generace. Ve zlomových okamžicích totiž dokáží využít svůj rodinný intelektuální kapitál, změnit své paradigma a transformovat se na nové podmínky, nebo i dlouhodobě regenerovat, aby dosáhly dalšího generačního úspěchu jejich rodiny.

V posledních letech mnoho dalších studií potvrdila vyvrácení zmíněného axiomu. Důvodem je, že analýzy, které “princip tří generací” potvrzovaly, vycházely ze statistických dat o zániku rodinných firem. V celé řadě případů se ale nejednalo o zánik formou úpadku, ale o celkovou restrukturalizaci a změnu názvu firmy nebo fúzi formou sloučení.

V případě zániku rodinné firmy formou úpadku tyto statistiky navíc vůbec nezohlednily přeměnu materiálního bohatství do jiného typu substance, která je pro rodinu jednodušeji řiditelná do doby, než se rozhodnou rodinné zdroje opět deponovat do nějaké firmy.

           
Autor: Dr. John A. Davis | Grafika: Multi Family Office s.r.o.
Ze své praxe jsem si i já odnesl poznatek, že úspěch vícegeneračních rodin a podstata jejich bohatství není v původní firmě (majetku), ale v intelektuálním kapitálu jejich členů (v rodině), který chrání a generačně rozvíjí.

Jednou jsem se účastnil setkání s princem Hubertusem von und zu Liechtenstein, který zmínil, že i v jejich historii došlo ke kritickým momentům, kdy byl majetek šlechtického rodu mezigeneračně zachován jen díky změně myšlení, zásadám a mobilitě zdrojů.

A nejedná se jen o majetek šlechticů. Podobné zkušenosti potvrzují zkušenosti českých jednotlivců a rodin. Jeden z účastníků našeho vzdělávacího programu Jak na tvorbu strategie správy rodinného bohatství se krátce podělil o jeho životní příběh, když mi řekl: “Můj dědeček byl rychtářem. Komunisté naší rodině zabavili statky a zkonfiskovali veškerý majetek. Myslím si, že nějaké geny z dědečka ve mě zůstaly, a po dlouhé pomlce se vracím k obnově generačního rodového majetku.”

Jsem přesvědčený, že místo genů za to může jeho nevědomá příprava na roli, která ho v budoucnosti čekala a o kterou se postaral jeho dědeček. Zmínil se totiž, že ho dědeček pravidelně provázel statkem, vysvětloval mu chod a vedl ho k tomu, aby si ve svém deníčku evidoval každou korunu, kterou si na statku vydělal.

Tato rodina se v období komunistické ideologie nemohla v tomto prostředí nijak transformovat, ale mohla regenerovat po dobu jedné generace, což se také stalo. Teď přišel její produktivní čas.

Kde je těžiště Vašeho udržitelného bohatství? Ve firmě, majetku nebo rodině?

 


Shrnutí:

  1. Rodinné firmy vznikají a zanikají, ale úspěšné rodiny, které stojí za těmito podniky, nemizí a mohou vydržet po generace.
  2. Úspěch vícegeneračních rodin a podstata jejich bohatství není v původní firmě (majetku), ale v intelektuálním kapitálu jejich členů (v rodině), který chrání a generačně rozvíjí.
  3. Ve zlomových okamžicích dokáží úspěšné rodiny využít svůj rodinný intelektuální kapitál, změnit své paradigma a transformovat se na nové podmínky, nebo i dlouhodobě regenerovat, aby dosáhly dalšího generačního úspěchu jejich rodiny.

 


Tvorba strategie správy rodinného bohatství není rozhodně snadná. Jedná se o náročný úkol. Je výzvou a ze strany zúčastněných členů rodiny vyžaduje čas a angažování se. Pokud nechcete přijít o bohatství, které jste budovali, nebojte se nás zapojit. Naši kvalifikovaní poradci s vámi budou spolupracovat tak, aby porozuměli vaší situaci a vytvořili vám vysoce individuální osobní nebo rodinnou strategii správy bohatství.

 

Neváhejte se obrátit na naše specialisty. Kontaktujte nás ZDE.

 

Autor: Pavel Kolář

Zůstaňme ve spojení

Chcete dostávat pravidelnou dávku hodnotných informací z našeho centra znalostí?
Zanechte nám svůj email a budeme vás jednou kvartálně inspirovat.

Tento web je chráněn technologií reCAPTCHA. Ochrana soukromísmluvní podmínky.