2 min. | 23. 12. 2023 | Články
Váhali jsme, ale nakonec jsme přijali náročné zadání na rodinnou facilitaci v souvislosti s představením dědického plánu rodině zůstavitele. Jak to dopadlo?
Minulý týden jsme v našem kontrolním výboru konzultoval výsledek naší poslední facilitace, kterou Pavel Kolář a Jiří Nekvapil organizovali mimo ČR. Účastnili se jí členové rodiny ze tří států.
Téma?
Přechod vlastnických práv k rodinné firmě na druhou generaci, přičemž firma je jedničkou ve svém oboru na zahraničním trhu. Nechtěli jsme nic nechat náhodě. Příprava účastníků, procesu, materiálů i organizace setkání. Přesto výsledek dopadl pro všechny účastníky způsobem, který nikdo nečekal a nikoho nepotěšil. Tedy kromě nadace, která díky výsledku setkání bude právním nástupcem poměrně rozsáhlého majetku. Netvařme se, že vždy výsledek dopadne tak, jak ho širší rodina čeká a chce. I o těchto situacích se musíme naučit mluvit.
Pokud hovoříme o rodinných setkání a rodinné shodě, která je základním kamenem kolektivní správy rodinného majetku, v řadě případů zapomeňte na romantická setkání hollywoodského typu. Často jsou tato setkání pro účastníky organizačně i emocionálně náročná a jejich průběh je vhodné z důvodů potenciálně nenávratných škod vložit do rukou profesionálního facilitátora, který všechny účastníky bezpečně provede potenciálními úskalími a je na tento typ setkání trénovaný.
V našem případě jsme ze zmíněné rodinné facilitace odcházeli s absolutním pocitem nespokojenosti s výsledkem, ale bylo to maximum, kterého bylo za daných okolností možné dosáhnout.
Ve facilitaci proto rozlišujeme tři úrovně spokojenosti.
1. Spokojenost s výsledkem
2. Spokojenost s procesem
3. Osobní spokojenost
I když v řadě případů precizně dodržíte požadovaný proces a jste spokojeni s facilitačním výkonem, výsledek se přesto nemusí dostavit. Mějte proto vždy na paměti, že kde u členů rodiny není vůle, tam není ani cesta.